Historie klubu

Převzato z ročenky z roku 1997.

    Tenis byl koncem dva­cátých let víceméně výsadou bohatých. Ale pomalu začínal zapouštět koře­ny i v různých sportovních klu­bech a spolcích. A tak vznikl v roce 1927 tenisový dvorec i v Brandýse nad Labem, v místě zvaném „ Na Skalkách“. Patřil brandýskému Sokolu a iniciáto­rem a organizátorem jeho výstavby byl V. Voctář. Mezi první vyznavače tenisu patřili bratři Chlebečkové, Voctář, Olexa, Tusek, Starý, Černý, Tenči, Voctářová a Tenčlová (ta prý byla pověstná svými „plíživými“ údery). Tehdy neexis­toval trenér, každý prostě hrál, jak vzal do ruky raketu. Ale těmto prvním samoukům to vůbec nevadilo. Hráli s obrov­ským nadšením, se zápalem. A protože jich bylo příliš mnoho na jeden kurt, nastupovali na dvorec vždy čtyři, kteří si mohli buď dvacet minut pinkat, nebo vybojovat mezi sebou jeden set. Není divu, že se chodilo hrát už v pět hodin ráno (pokud to šlo) a poslední míček byl odehrán téměř za tmy. Zmínili jsme se o tom, že tenis byl především pro zámožnější vrstvy. Byl totiž náročný na materiální vybave­ní. Je sice pravdou, že u nás se vyráběly rakety „Thonet Mundus“ a „Sport-Svoboda“ i míčky, ale zdaleka nedosa­hovaly úrovně zahraničních výrobků. Francouzské rakety „Cochet“ a „Lacoste“, německé „Hammer“ a italské „Pro­venience“, míčky „Dunlop“, „Slazenger“, „Pirelli“ a „Spalding“ byly tehdy zárukou kvality, ovšem cena byla samozřejmě vysoká. Připočteme-li ještě výplet z hedváb­ných či střívkových strun, pak by nám mohla vyjít na tehdejší peníze docela slušná sumička. V Sokole se platilo ročně 40 korun jako příspěvky, ale např. na druhém břehu Labem - v Houštce - až 300 korun!

    V roce 1927 se uskutečnil zřejmě historický okamžik brandýského tenisu. Dvorec „Na Skalkách“ se stal svědkem prvního turnaje. Do finále se probojovali Karel Tušek a Jiří Černý, kteří svedli jednosetové utkání. Lepší byl nakonec Tušek - zvítězil 13:11.

    Rok následující znamenal první zájezd. Cílem byly jižní Čechy. Členové Sokola se také zúčastňovali turnajů v bližším i vzdálenějším okolí. V roce 1929 startoval na mistrovství Čech v Mladé Boleslavi asi nejlepší hráč Sokola K. Tušek. Utkal se tam s jedním z našich nejlepších tenistů té doby K. Ardeltem, jemuž podlehl ve dvou setech 3:6,1:6.

    Dvorec „Na Skalkách“ měl sice normální rozměry, ale za čarami bylo velice málo místa. A tak v poz­dějších letech vznikly o něco dále dva velké kurty s jakýmsi altánem. Ale tenis zde upadal. Ne snad z nezájmu. Příčinou byl nedostatek vody. Pískový povrch se stával tvrdší a tvrdší a tenisu přestával vyhovovat. Veškeré teniso­vé dění se začalo stěhovat na dvorce továrny „Melichar- Umrath“.

    Psal se rok 1928. K firmě nastoupil jako nový zaměstnanec ing. Berounský z Prahy. Šel sice hrát do Houštky, ale musel plnit určité povinnosti i u továrníka Melichara. Tenhle inženýr byl na Brandýs nějaký „Pan hráč“. Hrá­val totiž tenis za pražský LTC, kde se v žebříčku pohyboval mezi desá­tým až dvacátým mís­tem, a to už něco znamenalo. A tak v roce 1928 na popud tovární­ka Melichara vyměřil tři kurty a zasloužil se také o klubovnu se sociálním zařízením. Dva přední kurty (blíž k ulici) měly povrch pískový, zadní byl sice antukový, ale měkký a nekvalitní. Nebyl vybudován právě nejšťastněji. Ležel kolmo k dnešním dvěma a slunce svítilo vždy jednomu z hráčů přímo do očí. Ing. Berounský „přinesl“ i první tenisové údery. Řezané a drajvy, což je odehrání míčku ihned po odskoku. Vykonával funkci kapitána klubu, a to asi v letech 1928-1923. K předním hráčům této doby patřili: Nürnber­ger, Pach, Minařík, Bednář, Vyslyšel, Kalina, Kopš, Pachová, Dr. Brumlíková, Minaříková, Branišová, Kopšová, Pachová. LTK hrál také župní přebor a hráči startovali i na různých turnajích. Po ing. Berounském převzal funkci kapitána na sezónu 1933 ing. Du­kát. Klubovna nezahálela ani v zimě. Dostaveníčko si zde dávali vyznavači stolního tenisu, šachisté, konaly se zde kursy němčiny a angličtiny, odbývala se v ní pravidelná nedělní taneční odpoledne.

    V letech 1934-1935 zastával místo kapitána V. Hampejs - Horský. Původem z Benátek, tenista s ohromnou vůlí, který nejradši hrával za stavu 0:5 v jeho neprospěch. „To se nejlépe táhne“, říkával.

    V. Hampejse vystřídal v roce 1936 na kapitánském můstku Ota Klomfar. Zůstal na něm až do roku 1940. A to už se na kurtech objevili Uzel, Vomáčka, Tušek, bratři Musilo­vé, Bartoň, Barvichová, Hradecká, Vrzounová, Rychlov- ská, Kreuzer, Nolč a další. Samozřejmě hrál i Klomfar, který patřil tehdy k předním hráčům klubu, a „válčil“ i Nürnberger. V předchá­zejících letech se hrál klubový přebor tzv: „Oksystémem“, který umožňoval společnou soutěž mužů a žen, neboť slabší hráči dostá­vali už na začátku každého gamu nějaké „fiftýny“.

    Utkání do žebříčku byly na pravidelném programu. V roce 1937 se hrál první klubový přebor mužů a žen vyřazovacím systémem. To se už hrálo na čtyřech kurtech a prvními vítězi byli Vomáčka a Barvichová. V roce 1938 zvítězil Musil, 1939 - Tušek, který porazil ve finále Rainera 6:4, 6:1, 1940 - rovněž Tušek, ve finále zdolal Uzla 6:4, 6:3. Mezi ženami byla nejlepší v roce 1939 zřejmě Sedláková, v roce 1940 zopakovala vítězství Barvichová.

    Mistrovská utkání hrál LTK v Benátkách, Mladé Boleslavi, Turnově, Lomnici n. Popelkou atd. Bylo jich čtyři až pět za sezónu. Většinou se odehrála brzy zjara a zbytek roku byl vyhrazen turnajům. Jezdilo se např. i do Karlových Varů. Tým tehdy tvořili Tušek, Nürnberger, Uzel, Klomfar, Bartoň, Barvichová. Hradecká, Klomfarová.

    V červnu 1941 vypukla druhá světová válka a situace se stávala stále svízelnější. Nebyly rakety a míčky a bílý sport pomalu mizel, až se z brandýského LTK ztratil téměř úplně.

    Tenis byl vystřídán odbíjenou, v níž si ženy LTK nevedly nejhůře. V letech 1942-1945, kdy se nehrál tenis takřka vůbec, se družstvo složené z Kopecké, Špádové, Supíkové, Barvichové, Hauptové, Zdvíhalové a dalších zařadilo mezi nejlepší v Čechách. V roce 1943 dokonce obsadilo na mistrovství Čech vynikající čtvrté místo!

    V roce 1945 dozněly výstřely druhé světové války a lidé začali budovat mírovou společnost, v níž nemohl samozřejmě chybět sport. Ke slovu se přihlásily i brandýské tenisové dvorce, po roce 1945 patřící znárodněné továrně pod novým názvem Agrostroj. Pro tenis se ovšem nedostávalo potřebného materiálu (struny, míče) a tak se spíš hrál stolní tenis, urputně se bojovalo pod vysokou sítí (na dnešních kurtech 3 a 4) a dokonce se provozovala lehká atletika! Na současných dvorcích číslo 1 a 2 byly totiž sektor pro vrh koulí a pískové doskočiště umožňující skok daleký, vysoký a skok o tyči.

    Tenis se začal halasně klubat ze zakuklení příchodem padesátých let. K před­ním hráčům patřili v Brandýse Uzel, Janč. Kalhaus, Klomfar, Hoření, Barvichová, Zd. Hradecká, Semerádová a Holubová. V roce 1951 znovu fungovaly všechny čtyři kurty a pomalu se měnili tenisté v popředí žebříčku, družstvo tvořili Janč, Uzel, Berger, Beránek, Pavlíková a J. Urbanová. Tým startoval v krajském přeboru, v němž měli brandýští hráči za soupeře Český Brod, Kolín, Poděbrady, Mladou Boleslav, Nymburk, Benátky a Starou Boleslav. V koneč­ném účtování jim zpravidla patřívala druhá či třetí příčka a J. Uzel několikrát získal primát nejlepšího tenisty okresu.

    Kurty v Brandýse se staly i dějištěm krajského přeboru jednotlivců, kdy nechyběl takřka nikdo z hráčské špičky padesátých let. Přijížděli sem Chaloup­ka a Šorm z Českého Brodu, Vaniček z Mladé Boleslavi, Chytrý z Benátek, Kratochvíl z Kladna, Lanclr z Poděbrad a pochopitel­ně Stránský z Houštky. V tomto období vévodil od­dílovému žebříčku J. Janě, mezi ženami byla nejlepší Pavlíková. Jinak čelo zůstávalo bez větších změn, z nových jmen se objevil v roce 1955 Koutenský a opět Bukačová - Holubová. Koncem padesátých let se vyhoupla na výsluní J. Hradecká.

    Od roku 1960 hrál Spartak BSS (po přejmenování závodu v roce 1952) krajskou soutěž I. třídy. O mis­trovské body bojovali Berger, Uzel, Stehlík, ing. Vrba, J. Hradecká a Bukačová. O dvě sezóny později se do družstva dostali Lauterbach a Zd. Hra­decká. A v roce 1965 přišla zlatá éra brandýského tenisu: tým postoupil do krajského přeboru, což byla třetí nej vyšší soutěž! BSS reprezentovali Lauter­bach, Bartoň, Stehlík, Braniš, Z. Hradecká a Kahleová. O bytí a nebytí rozhodovalo poslední kolo - největší kandidát sestupu Poděbrady však nečekaně zvítězil nad favorizovanou Zručí a pád zásluhou hor­šího skóre postihl Brandýs. Následovaly čtyři roky v krajské soutěži I. třídy, po přejmenování a reorga­nizaci pět let v krajské soutěži II. třídy a v roce 1975 sestup do okresního přeboru I. třídy. Vystřídala se hezká řádka tenistů, nejčastěji hráli za A - družstvo Braniš, Stehlík, Kaluha, JUDr. Šticha, Nečásek, Vomáčka, Svojítko, později Mašin a M. Bukač. V. Ur­banová, Seidlová a L. Urbanová, koncem sedmdesátých let Leitgebová.

    V roce 1983 byla oceněna činnost klubu diplomem výboru Tenisového svazu Středočeského KV ČSTV. Zdeněk Koliandr a Josef Kaluha obdrželi diplom od federálního tenisového svazu. Následující sezónu postoupilo A - družstvo do krajského přeboru II. tří­dy. Barvy nováčka v roce 1985 hájili ing. M. Koli­andr. Ledvina, Braniš, Ulrych, Schejbal, Kaluha, Hnátková, Štrobachová a Pavlíková. Družstvo se v této soutěži udrželo. Rok 1986 byl stále ještě poznamenán konsolidací týmu a jeho složení se stále měnilo. Do bojů zasáhli i dorostenci, J. Nečásek ml. a A. Temr. Výkonnostně vyrostl Zbyněk Valenta a návratem k tenisu potěšili P. Sekerák a D. Veverková. V této sezóně byla již většina utkání vyrovnaná a dvě vítězství znamenala i účast v soutěži pro příští rok.

    V roce 1987 bylo vysláno do bojů osm družstev v těchto soutěžích a v tomto obsazení:

A - tým dospělých (krajská soutěž) Ledvina, M. Koli­andr, Schejbal, Urban, A. Temr, Kaluha, Nečásek ml., Min- xová, Hnátková, B - tým dospělých (okresní přebor I. třídy) Valenta, P. Sekerák, Mašin, Braniš, Vrba ml., Veverková, Nusková, C - tým dospělých (okresní přebor II. třídy) Šneller, Hauer, Kudláček, Vacík, Pokorný, Křenek, Štrobabachová,  Zichová, A - tým dorost (krajský přebor) Urban, A. Temr, Nečásek, Vrba,  Minx, Nusková, Koželuhová, B - tým dorostu (sdružený okresní přebor) Pýcha, Monfort, T. Stehlík, Stáhl, Merta, Sedlmaier, Zichová, Schejbalová, A - tým žáků (okresní soutěž) Minx, Monfort, Stáhl, Merta, Koželuhová, Schejbalová, B - tým žáků (okresní soutěž) Stehlík, Sedlmaier, Žežulka, Bodlák, Stehlíková, Nečásko- vá, C - tým žáků (okresní soutěž) Bohuslav, J. Temr, Jakou­bek, Hadrbolec, Fialová, Stahlová.

    V posledním desetiletí došlo k významným změnám v politickém i sportovním životě naší země. Sametová re­voluce v roce 1989 a následně pád totalitního režimu určily ráz dalšího vývoje tenisového klubu. V letech 1991-1993 jsme se stali součástí sportovního klubu ALFA. A od roku 1994 vystupujeme jako samostatný právní subjekt pod ná­zvem Tenisový klub BSS METACO Brandýs nad Labem.

    Rok 1996 bude do historie klubu zapsán jako rok zásad­ních změn v ekonomických podmínkách jeho existence. Ze strany našeho dosavadního generálního sponzora a majitele tenisového areálu akciové společnosti BSS METACO (francouzské vedení) byl ukončen ekonomický pronájem ubytoven, jehož výnos byl doposud rozhodujícím zdrojem financování našeho tenisového klubu. Během roku byla uskutečněna několikerá jednání jak s generálním ředitelem, tak i s hlavním akcionářem společnosti BSS METACO, ing. Pierrem GAGNEAU, jejichž předmětem byla vzájem­ná spolupráce v následujících letech. Na všech doposud uskutečněných jednáních vyjádřil hlavní akcionář vůli a zá­jem náš tenisový klub i nadále podporovat a to zejména v oblasti provozních nákladů tenisového areálu. Z naší stra­ny to pak znamená více než v minulých letech účelně hospodařit se získanými finančními prostředky.

    Po sportovní stránce se stále více potvrzuje skutečnost, že náš klub je převážně orientován na rekreační tenis. Je to pochopitelný trend, neboť dnešní tenis na výkonnostní či dokonce vrcholové úrovni se stává profesionálním a na to náš klub prozatím nemá vytvořené podmínky.

    O současné orientaci našeho klubu svědčí pravidelná účast pěti až šesti družstev v okresní soutěži Buď Fit. Je to soutěž pro neregistrované hráče. Hraje se ve třech výkon­nostních skupinách na 3 zápasy (2 dvouhry a jedna čtyřhra). Zakladatelem je Jaroslav Šváb z Úval, který také u nás působil jako trenér žákyň. Naše družstvo v sestavě Fiala, Schejbal, Kaluha v roce 1994 zvítězilo.